slunečnice 4.díl

29. ledna 2011 v 12:07 | Deidara miu |  Slunečnice
ano po dlouhé době další díl.. vzkaz pro Sheenu XD děvčátko se zápalkami bude neboj XD

,,C-Cože??" Blonďáček uchopil posmutnělou sakuru za ramena. ,,Costo říkala??" Zatřásl s ní. Hnědovlásce se nelíbilo jak s její dcerou jedná ,ale až moc dobře rozumněla jeho pocitm. Proto i ona sklopila oči k zemi a nezasahovala do ticha přerušvaného Narutovými otázkami. ,,říkala jsem že tvůj táta-pan Namikaze je.. je mrtvý..." Ještě více se pohledem zaryla do země. Pozorovala jak na bílou dlaždici sklouzla jedna kapka slané slzy. Po ní druhá a potom třetí. Po chvilc e se ozval i hlasitý vzlik. ,,Naruto.." Pošeptala spíš pro sebe. odvrátila jasně zelené oči do země a pohlédla na tu smutnou tvář před sebou. Jasně modré oči nabraly lehce červenou barvu od stále nových a novýh slz. Hřbetem zjizvené ruky se snažil setřít všechen ten smutek ze svých očí ale jen to udělal obraz znovu rozmazaly slzy. Sakura vyčkala než se trochu zklidní a potom se rozloučila. Stejně tak i její matka. Usoudili že v takové chvíli bude lepší nechat ho o samotě. Doteď se Naruto snažil se udržet ale teď už se mu zdržet slzy pod kontrolou nepodařilo. Zabořil mokrou tvář do bílého polštáře a nahlas vzlykal. Jedinné co ho teď alespoň trochu těšilo bylo to že Sakura nemluvila o jeho mámě. Co by teď dal za to kdyby s nimi ještě chvíly mohl být a poslouchat jak zpívají. Zvedl obvázanou ruku a pleskl jí o čelo. Bylo mu jedno že ho po tom nárazu všechny ty hluboké jizvy rozboleli. Byl za tu bolest rád ,ale věděl že to jak ještě včera uvažoval by zasloužilo větší trest. Ještě víc zabořil hlavu do polštáře a nechal myšlenky volně proplouvat jeho hlavou. Přeci jen byl tu sám a když se u něj zastavila smutná myšlenka mohl si dovolit pustit slzy překročit svou hranici a když se přihnalo něco veselého mohl se zasmát. Uvědomil si že kvůli tomuhle možná zavírají lidi do blázince. Při té myšlence jako právě vystřelený šíp vyletěl do sedu. Dlaněmi pevně sevřel svou hlavu a začal s ní klepat. ,,Já jsem blázen!! Jsem blázen!!!" Přidušeně vykřikl. Cítil jak se mu při těch slovech nepříjemně sevřel žaludek. Co když kvůli otcově smrti dočista ztratí rozum. Ještě jednou zatřepal hlavou aby tu myšlenku vyprovodil. Pak si znovu uvědomil význam toho co mu právě proběhlo hlavou. ,,Táta.. umřel..." Teď teprv si uvědomoval správný význam těhhle slov. Při spoustě vzpomínek ,která se mu začala honit hlavou si často kladl dvě slova. Nikdy víc.. Už nikdy víc nic takového nebude. Už nikdy víc spolu nebudou chystat na mamčiny narozeniny její nejoblíbenější jídlo pizzu. Už nikdy víc nebudou slepovat modely autíček jako když byl malý. Nikdy víc už ze svého táty nebude tahat peníze na pitomosti. Už nikdy víc neuslyší tu úžasnou větu ,,Jsi můj syn" a už nikdy při ní neucítí příjemný tlak jeho dlaně jak ho hladí po vlasech....

Od té události uběhlo už několik dní. Od té doby se Naruto dozvěděl spoustu spásných informací. Například že Kushina je mimo ohrožení života a také to že není blázen. To všechno se dozvěděl od sakury. Jemu samotnému sestřičky nechtěly nic říct. Prý že by to zhoršilo jeho zdravotní stav. Sakura jeho ,,bláznění" nazvala počáteční demenční útok. Z těch několik dní co za ním Sakura chodila a občas s sebou brávala i Ino se z nich stali opravdu skvělí přátelé. Ino a Sakura dokázali Narutovi vždy zvednout náladu a podpořit ho. Navíc mu snášeli nejnovější drby a informace o všem možném co se děje ve světě kam mu ty blbky v bílém zakazují chodit. sakura sice tvrdila že za ním chodí jen proto že se doma rodiče hádají a ona na to nemá nervy ,ale Naruto jí viděl na očích že to tak úplně není. A byl za to rád ,že každý den má hodinu tak skvělou společnost. Jen jedna věc ho tak trochu trápila. Za celou dobu se tam ani neukázal děda Jiraiya. Nechtěl aby tam chodil každý den ,ale jednou se přijít podívat mohl. Alespoň tak to Naruton cítil. Ale děda už byl takový. Silně pochyboval že vůbec ví že je jeho syn mrtvý ,jeho manželka leží v komatu a vnuk na něj každý den čeká. Z přemýšlení ho vytrhla sestřička která právě vešl do jeho pokoje. Tázavě se na ni podíval a čekal co řekne. Sestřička se na něj ani nepodívala. Hleděla do bloku který svírala v ruce a druhou rukou si upravovala silné brýle ,které jí stále sklouzávaly z nosu. ,,Pan Uzumaki?" Zeptala se nervózně. Naruto kývl na odpověď. Teď teprv zvedla sestřička oči od bloku a podívala se na něj s otázkou v očích. Naruto si uvědomil že jeho odpověď tedy vidět nemohla a tak ještě jednou ale tentokrát nahlas odpověděl. ,,Takže pane Uzumaki za tři dny můžete jít domů." Usmála se na něj a znovu si poposunula brýle blíž k očím. Naruta to překvapilo. ,,Už?" Zeptal se ještě jednou aby měl jistotu. Sestřička kývla a znovu se usmála. ,,A máma taky?" Vyhrkl otázku ještě dřív než stihl strávit její odpověď. ,,Myslíte paní Kushinu?" Naruto nedočkavě kývl. ,,Ta se ještě neprobudila z komatu ,ale nebojte ,myslím že už to nebude dlouho trvat. Naruto si oddychl ,ale i tak ,představa ,že odejde úplně sám ,z místa kam se dostali všichni tři spolu ho děsila. ,,Tak nashledanou." usmála se sestřička a vyšla z dveří. ,,nashle.." Hlesl blonďáček do opětného ticha místnosti. Znovu se svalil na postel a roztáhl ruce do radostného gesta.

tak tahle část byla nějak krátká.. no neukamenujte mě XD alespoň nezabírá tolik času.. snad se líbila :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 29. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Nádhera :D

2 Jenny Jenny | Web | 29. ledna 2011 v 17:09 | Reagovat

kawaiii =)

3 Tarei Tarei | Web | 30. ledna 2011 v 14:27 | Reagovat

úžasné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama