růže v trní 1. díl ,,růže do bojové pozice"

28. ledna 2011 v 14:03 | Deidara miu |  růže v trní
no rozhodla jsem se že to zkusím ,ale je to moje první originální povídka.. :D a děťátka já si nemohla pomoct budou tam hraničáři taky XD Já jsem na tý knížce uplně závyslá XD mno každou radu a kritiku uvítám :) a doufám že se bude líbit :)

 Černou nocí se proháněl teplý letní vánek a příjemně hladil každeho kdo stál tu noc venku. Jindy touto dobou bylo v celém městečku ticho ,ale dnes se až přez hradby a do okolních lesů rozléhala hudba ,smích a radostný křik. Ulice byli zaplněné lidmi a každý z nich se smál a skvěle se bavil. Konala se velká slavnost ,placená z truhlice krále Bedřicha. Byl ovšem ochoten peníze splatit jelikož se slavnost netýkala nikoho jiného než jeho samotného. Z balkonu kamenného hradu pozoroval jak je jeho lid šťastný. Jen jediné mu dělalo ,podle něho až zbytečnou starost a to jestli se radují proto že se dožil padesáti let anebo že na trůn nastupuje jeho o deset let mladší bratr Orold. Zatřásl hlavou aby tuto myšlenku rychle vyprovodil pryč a rozhodl se takovou zbytečností dále nezabývat.

,,Není to úžasný?" Pohlédla dívka na svého společníka a v očích se jí zalesklo. ,,Co jako?" Chlapec povytáhl jedno obočí jako náznak že opravdu neví co tím myslí. ,,Všechno! To že jsme tady ,že se lidi radují a také.." Chvíli se odmlčela a zahleděla se do nebe. Hnědovlasý chlapec trpělivě vyčkával na její odpověď ,ale po chvíli se zdálo že úplně zapomněla co chtěla říct. ,,A také?" Pomáhal ji aby si vzpomněla. ,,A také to že tu jsou Aličiny koláčky." Usmála se a prstem ukázala na stánek stojící několik metrů od nich. Co si jen chlapec pamatoval ,jejich kamarádka Alice pekla ty nejlepší koláčky a ještě když byla v učení a oni malí ,vždy jim jich pár schovala a večer jim je nosila každému do jeho chalupy. ,,Jdem tam!" Rozhodl rázně a tak naplnil kamarádčino očekávání. ,,Dane! Irmo!" Dívka se smála hned jak své přátele zahlédla v davu. Dan mávl na pozdrav a i s Irmou zamířili přímo ke stánku s koláčky. ,,Ahoj!" Dívka se hned vyhrnula ze svého prodavačského postu aby mohla obejmout svou kamarádku a plácnout si s Danem. ,,Takře ven s tím! Za kolik jsou povydloví?" V předstírané vážnosti se Irma podívala na kamarádku. ,,Za jeden bronz." I ona odpověděla na oko vážným hlasem. ,,Ale pro kámoše sleva na nulu viď?" Zasmál se Dan a natáhl ruku na dřevěný pultík pro jeden koláček. ,,jasně berte si kolik chcete." ,,No to jsem čekal." všichni se zasmáli a vzali si jeden z těch vynikajících povidlových koláčků. Při jídle si vykládali o všem možném. O tom co Daniel zažívá coby hraničářský učeň. vyprávěl jak se mají hraničáři chovat tiše a nenápadně. O tom jak se střílí z luku a jak se vrhá nožem. Irma to už všechno znala nazpaměť ,ale i tak se zájmem poslouchala vyprávění svého kamaráda a v některých věcech ho i doplňovala nebo celý příběh zbytečně dramatizovala. Daniel by ji při občasném přechvalování nejradši vykázal z města ,ale i proto že u všech dobrodružství byla nemohl nic namítnout. Nanejvíš zpražit pohledem. I profesionální kuchařka Alice s otevřenými ústy poslouchala jeho vyprávění ,doplňované tou přehnanou dramatičností. ,,Páni.. být hraničářem asi není jednoduché co?" Vyhrkla s obdivem když poznala že pětiminutová výuka skončila. ,,No.. vlastně ani ne." Usmál se Daniel skromně. ,,No jasně že není! kdybys viděla všechno co dělá! Jak dokáže lukem střelit zvíře!" Vyhrkla Irma a tím vykolejila svého kamaráda. Necítil se zrovna moc dobrý.. tedy rozhodně ne ve srovnání se svým mistrem hraničářem Gripanem. Vadilo mu že ho Irma tak vychvaluje když sama dobře ví že svému mistrovi nesahá ani po paty. a co na tom že je v učení teprve pár měsíců? Cítil že by měl být lepší. Jeho přemýšlení přerušil Alicin hlas. ,,A ke komu půjdeš do učení ty Irmo?" Alice nebyla jediná koho to zajímalo. I Daniel se na tuto otázku dávno chtěl zeptat ,ale jaksi se k tomu doteď nedostalo. Kupodivu odpověď chtěla znát i Irma sama. Sklopila hlavu a pozorovala kamennou podlahu pod sebou. ,,Tak to vážně nevím." Přiznala. ,,proč nejsem bratr? Potom by to bylo lehčí. On bude najisto zbrojíř jako táta. Tedy táta to chce a proti jeho generálskému rozhodnutí on nic neudělá.. Ale já? To vážně nevím." ,,Přinejhořím budeš kuchař viď?" Zasmála se Alice ,protože věděla že její kamarádka nikdy pro kuchařinu moc nadání neměla. Vlastně když spolu pekli koláčky ,stačilo na ni chvíli nedát pozor a už byla jedna várka nadobro zničena. Z věže kostela se začali ozývat zvuky zvonu. To Irmě připomnělo jak strašně letí čas. ,,Promiňte já už budu muset domů." Omluvila se a urychleně se rozebějla z města k lesu. Nebylo divu že tak pospíchala. Její otec byl vysloužilý generál co se později vydal na zbrojířskou cestu. byl přísný a neměl v lásce nedochvylnost. I jeho domáctnost vypadala podle bojovnické zkušenosti. Kupříkladu obyčejná dětská hra na bojovníky pro něj znamenala cosi co musí být naplánováno do posledního detailu a provedeno bez jediné chybyčky. Alespoň takhle si ho z dětství Irma uchovávala v paměti. Přeběhla po vlité kamenné pěšině až k mirně opadanému stavení. Vběhla do světnice kde už v pozoru stálo její dvojče a před ním svalnatá a mohutná postava jejího otce. ,,Jdeš pozdě." Upozornil svou dceru děsivě ledovým hlasem. ,,Pardon pardon.. vyřešíme to ráno prosím.." Muž si ji změřil pohledem a přitom si rukou uhlazoval šedivý knír. ,,Ne teď." Zavelel. ,,Ale tatí.. já jsem unavená.." zakoulela hnědýma očima. Muž přimhouřil oči a nakonec s povzdechem oba provinilé vojíny propustil. ,,S obouma si ty dvě záležitosti vyřídím ráno." Povzdechl a oba vystřelili po shcodech jako řízená střela aby si byli jistí že si to nerozmyslí. Až když se zavřeli dveře jejich místnosti se vydýchali a smáli tomu jak toho starého ,,generála" obměkčili. ,,Cos provedl?" zeptala se Irma svého dvojčete ,které sedělo na posteli a ještě teď se snažilo útěk vydýchat. Měl stejně zrzavé vlasymjako ona. Ne o moc kratší ,protože ačkoliv Irma byla dívka na plný úvazek měla vlasy jen nad ramena. I obličej měl podobně jemný jako ona a s pihami na nose. Zatvářil se jako boží umučení. ,,Řekl jsem otci že nechci být zbrojíř ,ale bojovník." Irma pochopila proč se tak zatvářil. To musela být pro otce rána srovnatelná s tím pobíhat celý týden po jižních meraulenským pouštím. ,,Gile.. ty seš ale vážně pitomej.." Neudržela Irma dušený smích. ,,Nech mě bejt." Odvětil bez jakého koliv zájmu Gil a sundal si bílou košili. ,,Pche.. To taky udělám." na oko se urazila Irma. Gil ulehl do postele a sfoukl svíčku ležící vedle něj na dřevěném stolku. Tím pádem se celá místnost ocitla ve tmě. Udělal to schválně protože věděl že Irmě tak značně ztíží svlékání se do spodničky aby mohla stejně jako on ulehnout. A také moc dobře věděl že dojít pro křesadlo pro ni bude otázka lenosti ,která ji sužuje odjakživa. Na jeho hlavu spadalo spousta bezcitných urážek ,ale dělal že spí a nadávající sestru vůbec neslyší. Pochvilce i ona umlkla a dřevěnou místností se rozléhalo jen pravidelné oddechování.

Ráno se nezdálo být o moc lepší než večer. Na Irmin prohřešek otec zapomněl ,ale Gilova slova ho nenechala chvíli v klidu. Pod očima se mu modrali kruhy prozrazující to že celou noc nespal. A jelikož u stolu seděli jen oni dva atmosféra byla ještě horší. Irma chystala něco k jídlu a v duchu prosila pána boha ať jim na chvilku vrátí maminku aby všechno urovnala. Její matka zemřela když jí a bratrovi byli tři roky. tatínek říkal že prý na mor a že je prý dobře že si ji nepamatují.
Zprudka položila na stůl dvě mísi ovesné kaše. ,,To se tady na sebe hodláte takhle tvářit celý den?" Rozhodila rukama. ,,Celý den ne.." Odvětil Gil. ,,Jen dokud mi nesvolí stát se bojovníkem a odejít na akademii." Odpověděl suše. ,,To se ale nestane .. Já totiž nechci přijít o jediného syna kterého mám." Oznámil se stejnou suchostí otec. Irma si povzdechla. Bojovník je velmi nebezpečné řemeslo. už jen proto že při bitvě jsou bojovníci umístěni hned v první linii. Až po nich jsou lučištníci a další válečná obsazení. A jejich otec s tím měl bohaté zkušenosti ,protože už v několika bitvách bojoval. ,,takže nesvolíš?" Obořil se už skoro s křikem Gil na svého otce. ,,NE!!" Hlasitý nesouhlas zůstal viset ve vzduchu ještě asi půl minuty. Irma věděla že Gilovi tak láme všechny jeho životní sny. už odmalinka chtěl stát v první linii s mečem v ruce. Gil práskl pěstí do dřevěného stolu ažmisky kaše i s lžicí nadskočili. Bez jediného slova odešel k malému věšáku. Připnul si kolem krku plášť prošívaná měkkou zvířecí srstí a s prásknutím dveří odešel. V místnosti bylo hrobové ticho. jakoby se zastavil čas a oboum došlo že Gil už se zřejmně nikdy nevrátí. ,,Když ne Gil tak jedinným dědicem mého zbrojířského řemesla jsi ty." Otcova slova zůstala ve vzduchu ještě nějakou chvíli. Irma nemohla pochopit že mu není ani trochu líto že Gil právě teď kvůlu tomu odešel. Ještě víc ale nemohla strávit to že jako zbrojířského učně navrhl právě ji.

konec prvního dílu :)
já vím je to strašně uspěchané ,ale pro další díly je tohle nacpání všeho do prvního dílu důležité XD no snad se líbilo :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tarei Tarei | Web | 28. ledna 2011 v 15:01 | Reagovat

ježišiiiiiiiiiiiii tak toto bylo naprosto úžasnéééééééééééééééé!!!!!!!!! :)))) ááá honem dalšíííí díííííl!! ááááá :D

2 marketa251996 marketa251996 | Web | 28. ledna 2011 v 17:05 | Reagovat

Juj, to bylo super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama