Díky..

14. listopadu 2010 v 15:04 | deidara miu |  povídky
No tahle povídka není Narutovská ,ale je to dle mé vlastní zkušenosti. Tedy podle pravdy. To co se tehdy stalo mě poznamenalo navždy. je to tak trochu divný psát povídku o tom co se mi skutečně stalo ,ale já nevím jak jinak té osobě tohle vše říct. Vím i tak že si to nepřečte .když ani neví že mám blog a ani nemá čas. Mno prostě berte to jako vylití srdce XDDD Samozřejmě tam ale nehraju já, dávám ten děj mezi osoby nějaké neurčité.. mno je to prostě podivný XDD

Je to už docela dlouhá doba co jsem tě poprvé potkala. byli jsme nenáviděny v celé škole za to jaké jsme byli. Přistěhovala jsi se z Prahy a tak i já si myslela že jsi nafoukaná. opak byl pravdou. Od chvíle kdy nás k sobě posadili ,byli jsme ty nejlepší kamarádky ,sdílící jeden sen. chtěli jsme se živit uměním. kreslili jsme spolu obrázky. byli jsme šťastné. Trávili jsme spolu každý den. Hráli jsme si na elfy a víly ,které jsme obě tak milovali. Předbíhali jsme se v psaní krátkých příběhů. Dokonce jsme napsali vlastní společnou knížku. Jmenovala se Katka. tak jednoduchý název na to že jsme byli ve třetí třídě. Do teď když mi je nejhůř sáhnu po štůsku slepených papírů ,velkým písmem nadepsaných Katka. usmívám se když čtu tvou kapitolu o Ktace a jednorožci. Zažili jsme spolu tolik věcí. učila jsi mě jezdit na koni-doteď to neumím..  nikdy jsme se spolu nehádaly. Doteď před sebou neskrýváme jediné tajemství. Prožili jsme spolu i težké chvíle. Byla jsi to ty ke které jsem se rozeběhla když mi řekli že umřela babička. Byla jsi to ty která mě vždycky postrčila kupředu ,což není divu když jsem tak trochu plaché povahy. spolu jsme si nevšímali té nenávisti kterou k nám z nějakého důvody cítili ostatní ze školy. Nikdy jsem ti nechtěla půjčit nůžky ,protože bys s nima rozkrájela jablko a já ty nůžky prostě nechtěla rezavý. a nepodařilo se mi je před tebou uchránit. zrezavěli.. zrezavěli stejně jako naše minulost. Oznámila jsi mi že o prázdninách se budeš ztěhovat. Pamatuji si jen že jsem se s brekem zavřela na záchod a vylezla až když zvonilo na hodinu. Smířila jsem se s tím. Už od poloviny roku jsem nakupovala dárky na rozloučenou. Plastové kníky ,které jsi měla toluik ráda. Witch věcičky které jsme obě tak žrali. Vznikla z toho všeho ohromná taška ,čekající už jen na naše pislední přátelské obejmutí. Napsala jsem ti básničku na rozloučenou a když jsi odjela ještě před prázdninama na dovolenou k moři šprtila jsem se ji nazpaměť ,abych ti ji řekla bez chyby. Mla jsi bát u moře jenom týden ,ale tyuž jsi se nevracela tři týdny. Nedocházela mi smutná skutečnost. Stále jsem se připravovala na pslední den školy. Jednoho dne jsem už nevydržela čekat a zeptala se učitelky jsetli neví kdy se vrátíš. Ta slova ,ten hlas to všechno si pamatuju ještě teď. Bylo jako přímá rána do srdce ,když mi řekla že už jsi se dávno odztěhovala tak daleko že jet za tebou trvá pět hodin. Potichu jsem kývla ,sklopila hlavu a snažila se zadržet pláč. měla jsem pověst věčného smíška a rozbrečet se by přeci jen byla ostuda. Tohle ale nešlo vydržet. V tu chvíli jediný kdo mě utěšoval byla učitelka. teprv ve chvíli kdy se na mě všichni dívali tím pohrdavým a nesnášenlivým pohledem jsem pochopila jak nás obě všichni nenáviděli. Od té doby jsem tě viděla jenom čtyřikrát a byla to vždy jen krátkáchvíle komplikovaná něčím dalším. Nikdy jsme si nemohli promluvit a já ti alespoň poděkovat za všechno. Od chvíle kdy jsi odešla mi nastalo peklo ,které se teprv po dvou letech utišuje. všichni přátelé ,které jsem do té doby měla se ke mně otočili zády. a co hůř spolčili se s těmi které si ze mě celé roky jen utahovali. Našla jediný kdo se ke mě vrátil byla má současná nejlepší kamarádka. Ty víš kdo.. teď když jdu kolem tvého domu a vidím ceduli "Na prodej" Chce se mi brečet. Jediné co mi po tobě sbylo je fotka a jeden jediný dopis. Vzpomínky a nevyslovené děkuji ,budeš mi chybět..

konec
já vím já vím je to naprosto podivný ,ale jediné jak jí tohle říci. Možná že někdy na chvilku přejede. přála bych si aby si to přečetla. Nedokážu jí to totiž říct. a ani nevěřím tomu že see vám ta povídky líbila. Prostě jenom moje pocity ,nic víc...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 16:06 | Reagovat

neveríš?! tak ver! pretože mne sa páčila! A veľmi! Musíš byť veľmi osamelá keď sa s tebou skoro nikto nerospráva. Rada by som ti popriala aspoň eše jednu takú kamarátku akou bola ona... :) Ale hádam to že odišla nejako zvládneš! Tajne dúfam že za tebou príde a porozprávate sa a budete navždy spolu, ale viem že to určite nie je také jednoduché.

btw. Na začiatku si písala že je divné písať príbeh podľa skutočnosti :) Ale nie je. Aj moje príbehy bývajú často podľa skutočnosti, len ju občas vylepším, alebo niečo zhorším. O tom je poviedkarstvo, musíme si často domýšľať aby s toho vyšiel výsledný efekt :)

2 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 17:01 | Reagovat

Tak to je naozaj smutné :) Ale nejako to hádam zvládnete. Nechcem sa starať ale tá kamarátka, ktorú jej nevlastný otec bije, povedala o tom mame alebo niekomu, lebo by sa to malo riešiť? Neviem si to predstaviť. Je dobré že ste sa dali "dokopy" pomôže to určite tebe aj im dvom. Oproti nim máš asi veľké šťastie v nešťastí. Čo je asi dobré,... teda nie pre nich. To že si našla priateľov vďaka Narutovi čo je skvelé. Ja zase kvôli Narutovi a celkovo kvôli anime skôr kamarátov strácam ako získavam... -_- Ale to asi patrí k tomu životu. :) Ja nemám nikoho takého, myslím skutočného priateľa, ktorému by som mohla všetko povedať a veľmi to ľutujem :) V tomto smere ti prajem veľa dobrého :)

Je to krásne ale nanešťastie asi nereálne... A kde sa presťahovala? (och ja som ale otravka :D)  Nech porovnám tú vzdialenosť :)

btw. Ja som mala tiež jednu takú dobrú kamarátku, sme sa stále rozprávali a potom sa odsťahovala do Írska. Od vtedy som ju videla len raz. Ale najviac ma hnevá že tu bola viac krát ale moje "skvelé" kamarátky mi to zatajili.

3 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 17:01 | Reagovat

píšem fakt "krátke" komentáre :D

4 Tarei Tarei | Web | 14. listopadu 2010 v 17:26 | Reagovat

mě se taky líbila :))

5 Tarei Tarei | Web | 14. listopadu 2010 v 17:27 | Reagovat

jinak super dess :)))

6 Nerisaga ˙·٠•●SBénko●•٠·˙ Nerisaga ˙·٠•●SBénko●•٠·˙ | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 18:15 | Reagovat

tak to díky :D stejně si nic nepamatuju xDD to zase bude kule :D:D

7 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 18:55 | Reagovat

no tak ale tak musíš vedieť či má niekedy modriny alebo tak... či? No tým oblečením si u snaží získa, aby zahladil stopy :D   určite nosí tričká z dlhým rukávom :DXD tá veta s tou prdelí ma dostala :DXD geniálna veta fakt :D tak to potom nie je až také strašné, oproti vzdialenosti zo Žiliny do Dublinu je to mini-pidi :D Ale to nejako zládnete :) A na internete si nepíšete alebo? No s tými listami neviem, možno sa stebou nechce stretnúť ale po tom všetkom o čom ste sa rozprávali tie knižky písali tak fakt neviem, môžno skutočne nemá čas, ale keď si čas nenájde ani cez prázdniny tak je to už fakt podozrivé. Aj cez letné prázdniny chodila na doučovanie? :D Ak áno tak je to už dosť divné :D

8 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 14. listopadu 2010 v 20:19 | Reagovat

DObrý

9 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 14. listopadu 2010 v 20:49 | Reagovat

nemám slovíček a to jsem hledala i ve slovníku na některé věci nejsou slova

10 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 21:02 | Reagovat

jááj tak to bude asi fat tým že ho nemá rada :D ak by ju naozaj bil tak by si asi svoje telo skrývala alebo tak... teda aspoň myslím, takéto skúsenosti nemám :) to čo ste robili ste skákali z útesu či čo?:D hádam sa vám nič ao zlomeniny nestalo :)

11 marketa251996 marketa251996 | Web | 14. listopadu 2010 v 22:28 | Reagovat

Tohle bylo nádherné. Ve mně se mísilo tisíce pocitů, když jsem si to četla a připomínalo mi to mé krásné ranné dětství...moc hezké.

12 Jenny Jenny | Web | 15. listopadu 2010 v 13:36 | Reagovat

je to krásné =) víš to co je ze života je někdy daleko krásnější než to co je z hlavy...protože člověk si pak může říci že se to doopravdy stalo, že jsi to opravdu prožila.Tím člověk soucítí s postavou víc...protože do toho dáváš i kus sebe, své duše...
Dám ti radu =) jestli má tvá kamarádka e-mail nebo FB...přepošli ji to do zprávy s tím že jí napíšeš že ji strašně chybíš... =) ona si to ráda přečte, tomu věřím... =) a alespoň si připomene co jste spolu stačili prožít a také jí to připomene že jste stále kamarádky =) pošli ji to určitě bude ráda ;)

13 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 15. listopadu 2010 v 14:07 | Reagovat

to pri hraní nosíš ninja čelenku?:D xD tak to musí byť nářez :D do čela tak to som aj ja už dostala zopárkrát :D ale nie od lopty :D ale od spolužiakovej pästi :D ten veľmi rád ľudí bije :DXD a občas si zoberie na paškál aj mňa :D

14 Anetka Anetka | Web | 15. listopadu 2010 v 16:13 | Reagovat

Ahuj,já se mam oki i když sem nějaká nachcípaná,ale ted řešim co koupit klukoj na věneček,u holky to je snadnější to je nefér :D a jap se máš ty? :)

15 •MiNiLaDý°PaťUšQá• •MiNiLaDý°PaťUšQá• | Web | 15. listopadu 2010 v 18:03 | Reagovat

pekné =) a super blog naozaj x) máš ho dobre zariadený:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama